Vliv výchovy na osobnost dítěte

31.1.2018 | Bc. Zdeněk Skřivánek

Mimořádný význam pro rozvoj osobnosti dítěte má výchova v dětství. Osobnost se formuje právě

v průběhu dětství, kdy se učíme nejvíce a nejrychleji a kdy si fixujeme budoucí vzorce chování a uvažování. Dětství se učíme nápodobou především od našich rodičů, ale napodobujeme i další příbuzné, vrstevníky a postavy z oblíbených filmů, pokud nás něčím zaujmou.

 

Na vývoj a utváření osobnosti dítěte má mimořádný vliv úplnost rodiny a osobnost členů rodiny, rodičů a nejbližších lidí, s nimiž dítě žije. Dalším faktorem, který má velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte je postavení dítěte uvnitř rodiny,  jeho  role a pozice mezi sourozenci i ostatními členy rodiny. Pořadí, které člověk zaujímá mezi sourozenci, může mít vliv na úspěšnost či neúspěšnost jeho vztahů v manželství.

 

Nejzávažnější situace ve vývoji osobnosti nastává, když v rodině chybí matka. Ztráta matky zvyšuje pravděpodobnost, že se u dítěte rozvine nějaká duševní porucha. Vztah mezi matkou a dítětem se

v průběhu let postupně vyvíjí, přesto se první velmi důležitý okamžik odehrává již v těhotenství, kdy hraje obrovskou roli, zda je dítě chtěné či nechtěné. Emoční problémy dětí mohou často souviset

s pocitem nejistoty, kterou trpí jejich matka. Matka by měla být např. modelem ženskosti, vzorem lásky a něžnosti.

 

Když v rodině chybí otec, může mít tato okolnost vliv na abnormální vývoji osobnosti  a nezřídka vede i k poruchám chování. Otec ztělesňuje pro dítě vzor síly, autority, disciplíny, dominantního chování.

 

Výchovné styly v rodině a jejich vliv na dítě

Autoritářská výchova je výchovný styl s výrazným uplatněním síly a moci dospělého, jež vyžaduje od dítěte poslušnost a plnění příkazů a dodržování zákazů. Rodič nebere ohledy na individuální potřeby dítěte, často dítě negativně hodnotí. Není ponechán prostor pro vlastní tvořivou aktivitu dítěte. Emoční vztah osciluje mezi chladem a vypjatými reakcemi v případě neplnění příkazů. Často bývá přítomno i fyzické násilí a je uplatňována manipulativní výchova s promyšleným systémem trestů. Tyto dopady se projevují v dospívání dítěte, kdy to může vést k útěkům dětí od rodiny a rozvoji rizikových forem chování.

 

Chování dítěte: závislé, nesamostatné, nesnaživé, nešťastné, uzavřené, chlapci mívají sklon k agresivitě (což je prostředek, jak si vyrovnávat potlačenou méněcennost), častý je sklon k sociální izolaci, chybí u něj spontánní chování.

 

Volná výchova kde je dítě vnímáno jako zcela samostatná osobnost a je na své cestě životem ponecháno samo sobě. Dítěti nejsou stanovovány hranice ani ve chvíli, kdy je třeba, aby bylo usměrněno, rodič se vyhýbá požadavkům na dítě a trestání dítěte. Rodiče se orientují jen na vytváření optimálních podmínek pro vývoj a na „nezasahování“ do potencionálního vývoje dítěte. Teno styl výchovy podporuje kreativitu, svobodu a tvorbu.

 

Chování dítěte: citově rozladěné, nezralé, neovládá své pocity, dělá si, co chce, často je nespolehlivé, chybí mu pocit zodpovědnosti, neohleduplnost k druhým, prosazování jen vlastních přání. Zvýrazněné ego vede ke konfliktu s pravidly práce ve škole a později i v zaměstnání.

 

Demokratická výchova je výchova, která vyjadřuje snahu o harmonii mezi nároky, požadavky a svobodou ve výchově. Podporuje zdravou autoritu ve výchově; charakteristická pro tento styl výchovy je důslednost, pevné vedení, pružnost, otevřená komunikace, spolupráce. Děti mají dostatečný prostor pro rozvíjení své tvořivosti, učí se zodpovědnosti.

 

Chování dítěte: spolupracující, přátelské, nezávislé, sebeprosazující, sebevědomé, usilující o nejlepší výkon.

 

Ochranářská výchova je zaměřená pouze na ochranu dítěte, rozmazlování a to, čemu se hovorově říká „obletování“ nebo „obskakování“, což vede k tomu, že se děti cítí ke všemu oprávnění, aniž by měly odpovědnost a tím brzdí rozvoj dítěte. Mají až příliš volnosti, dostanou vše, na co pomyslí, rodiče je nenaučili vypořádávat se s povinnostmi.

 

Výsledkem této výchovy je závislost dítěte na rodičích, poslušnost, malá tvořivost, nerozhodnost, nesamostatnost a nízká sebedůvěra, emoční labilita a malá sebejistota.

 

Zanedbávající výchova se vyznačuje je pasivním a lhostejný přístup rodičů k dítěti. Na dítě jsou kladeny minimální požadavky, rodiče se nezajímají o dítě a jeho rozvoj, chybí v ní cíl, zodpovědnost a důslednost. Jde o vztah bez citových projevů, někdy dokonce rodiče dítě odmítají. Benevolentní přístup rodiče umožňuje dítěti vést zahálčivý způsob života. Nikdo nepochybuje o tom, že vyrůstat v rodině, která selhává ve svých základních funkcích, je pro dítě zhoubné a mívá to hluboký dopad vývoj celé jeho osobnosti a na jeho fyzické i psychické zdraví.

 

Chování dítěte: náladové, neumí oboustranně komunikovat, je citově zraněné, nesmělé, stažené do sebe, nemá dostatek sebevědomí.

 

V dětství, zvlášť v tom nejranějším, potřebujeme být BEZVÝHRADNĚ přijímáni, abychom si vytvořili lásku k sobě. Pokud dětství proběhne v tomhle smyslu normálně a získáme zdravou sebelásku,

nerozhodí nás jakékoliv odmítnutí od okolí.

 

Hysterici jsou v dětství svými rodiči nepřiměřeně uráženi, odmítáni, nebylo jim věnováno dostatek pozornosti. Pro hysterika znamená ale každý náznak odmítnutí či negativní reakce na jeho osobu tragédii. To znamená, že nemá rád sám sebe.

 

Z toho tedy často pramení jejich nápadné chování, jejich snaha za každou cenu získat pozornost. Kromě toho jsou ale i chvíle, kdy naopak chce, aby ho druzí viděli jako zranitelného, jako „oběť“, „chudáka“. Mění své chování podle toho, co podle něj v dané situaci nejvíc upoutá pozornost, z čeho získá prospěch.

 

Pokud rodiče hysteriků nevěnovali dítěti dostatek pozornosti z důvodu, že dávali přednost jeho sourozencům. Pak díky boji mezi sourozenci se tito lidé naučili dobře manipulovat a ovládat druhé.

 

Narcista trpěl v dětství také odmítáním ze strany rodičů, rozdíl je ale v tom, že se s tím vyrovnává jinak. Stejně jako hysterici se snaží vzbudit pocit, že jsou silní a spokojení se sebou. Narcista chce být obdivovaný především pro svou moc, inteligenci, má potřebu ostatní shazovat a stále si dokazovat, že je „nejlepší“.

 

Negativní vliv výchovy se dá změnit, chce to mít jen vůli změnit svoje zakořeněné vzory chování.

Tags:

© 2017 Zdeněk Skřivánek

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now