16.3.2019 | Bc. Zdeněk Skřivánek, Mgr. Pavla Měchurová

Odpustit znamená prominout tomu, kdo se něčím provinil. Řada lidí vnímá odpuštění jako svou vlastní prohru nebo jako slabost a zradu svých hodnot, protože tím dává najevo, že se vlastně nic nestalo. Jako bychom odpuštěním říkali všem: Pojďte a udělejte mi to samé! Znovu. Nic se vám nestane! Ale to není pravda. Především, odpustit neznamená, že dovolíme, aby se stejná situace opakovala. Odpuštěním ani neříkáme, že schvalujeme nebo tolerujeme takové chování, ani že předstíráme, že je vše v pořádku.  Naopak odpuštěním pomáháme sami sobě od zranění, které jsme utržili v minulosti (Křivohlavý, 2004). Odpuštění nás tedy může stát naši pýchu, ale nebude nás stát naši svobodu.

„Když někomu odpouštíte, neomlouváte tím jeho chování. Vaším odpuštěním pouze zabráníte, aby jeho chování zničilo vaše srdce.“ (Táňa Keleová-Vasilková)

Odpuštění od srdce uvolňuje všechny negativní emoce, jako je zlost, vztek, zášť, hněv a nenávist. Tyto emoce negativně ovlivňují naše duševní zdraví. Podle posledních vědeckých výzkumů odpuštění vede nejen k nižší hladině stresu a úzkosti, snížení rizika deprese a infarktu, ale snižuje krevní tlak, zlepšuje spánek a imunitu (Rasmussen, Stackhouse, Boon, Comstock & Jones Ross, 2019). Odpuštění nás osvobozuje od minulosti a je základním kamenem pro uzdravení. Odpustit, však neznamená zapomenout a přestat na danou věc myslet, při odpuštění se změní emoce, které se k dané události vážou a my se staneme svobodnějšími (Seligman, 2003). Odpuštění je tedy jedna z možností, jak se rychle zbavit veškeré bolesti, pocitů viny, nespravedlnosti, křivdy, ublížení a všech negativních emocí, vzteku, zlosti, zášti a nenávisti. Jedná se o proces, který nám umožní plně pocítit lásku, klid a mír. Odpuštění je i usmířením s aktuálním obrazem našeho já. 

Nejspíše každý z nás již ve svém životě zažil situace, kdy nám někdo ublížil, ať už vědomě nebo nevědomě. Někdo z naší rodiny nebo blízkého okolí, z přátel, kolegů, či cizích lidí, nás třeba zranil, zradil, zklamal, či prostě udělal něco, co nás mrzelo. Pokaždé když nás někdo zasáhne do našich nejcitlivějších míst, zažíváme bolest, která ovlivňuje naše myšlení, chování a jednání. Tyto rány si pak neseme v sobě velmi dlouhou dobu. Schopnost vyrovnat se s ublížením a druhému odpustit je pro každou lidskou bytost jiná. U někoho to přijde náhle, jako blesk z čistého nebe, aniž by o tom musel přemýšlet. U jiných je to proces vyžadující více času a úsilí. Na začátku pro nás může být velmi těžké odpustit lidem, kteří nám hodně ublížili. Právě proto pro odpuštění těchto velkých křivd a nespravedlností potřebujeme více času, než celou křivdu zcela zpracujeme. Přičemž je důležité si uvědomit, že neodpouštíme kvůli druhým lidem, ale kvůli sobě, abychom se zbavili všeho negativního a temného, co v sobě máme a energie v našem těle mohla zase plynule proudit. Pokud je pro nás odpuštění těžké, můžeme si zkusit představit situaci, kdy jsme sami byli v pozici viníka a někdo nám odpustil – tento blahodárný vliv pocitu, že nám bylo odpuštěno nás může více motivovat k tomu, abychom odpustili druhým (Slezáčková, 2012). Těžší než odpustit druhým lidem je však odpustit sobě samému, vše, co si vyčítáme a dáváme za vinu. Odpuštění sobě samému může u někoho trvat i měsíce.  

„Odpouštění je volní akt. Je to volba, kterou provádí vůle. Buďto se rozhodneme, že odpustíme, nebo zvolíme opak. Musíme si však pamatovat, že odpouštět i přijímat odpuštění vyžaduje stejnou dynamiku. Jestli-že doufáme, že nám bude odpuštěno za to, co zlého jsme spáchali, pak jsme nuceni sami učinit totéž. Nedokážeme-li druhým odpouštět, pak nemůžeme očekávat, že oni odpustí nám.“ (Leo Buscaglia)

V následujících bodech si projdeme jednotlivé druhy odpuštění, tak jak by měli jít za sebou. Přičemž vždy na konci bodu je uveden přesný postup, jak můžete odpuštění udělat. Pokud budete postupovat podle návodu, začnou se jednotlivé bloky postupně uvolňovat a vám se uleví. Dobré je začít u odpuštění, kde aktuálně cítíte, že máte největší problém a víte, že je ve vašich silách odpuštění zvládnout. Například pokud vás v současné době nejvíce trápí, že vám někdo ublížil, tak začněte odpuštěním právě tomuto člověku a následně ho i požádejte o odpuštění. Pokud však pociťujete, že nejvíce věcí vyčítáte sami sobě, tak začněte nejprve s odpuštěním sobě samému.

1. Odpuštění sobě je cesta, jak se zbavit vlastního trestu. Nejčastější důvod, proč se trestáme, pramení z pocitu viny vznikajícího z nepřiměřeného sebeobviňování, které je dáno naší výchovou.  Pocit viny má devastující vliv na naši psychiku. Může vyvolávat až panické pocity strachu, dlouhodobé poruchy nálady, spánku i psychosomatická onemocnění. Jsou to naše výčitky, které nám neustále připomínají naše chyby, které jsme  udělali v minulosti. Pokud se nám stále objevují výčitky, tak to znamená, že někde v našem nevědomí máme hluboko uložený pocit viny. Následně se trestáme vztahem (máme partnera, který nám ubližuje), prací (náročná a málo placená práce, která nás ničí) nebo nemocí (neustále se léčíme z nějaké nemoci).

Jedna z cest, jak odstranit tento pocit viny je odpuštění sobě samému. Vše, co si vyčítáme, že jsme udělali v životě špatně si musíme odpustit, protože v dané situaci jsme nedokázali jednat lépe, neboť každý člověk na své cestě životem dělá "chyby", z kterých se má poučit. Odpuštění je nejrychlejší cesta k tomu, aby člověk mohl začít milovat sám sebe. Pokud člověk nedokáže milovat sám sebe, pak to znamená, že si neodpustil, že je sám na sebe stále naštvaný a nepřestal se trestat za chyby, které v životě udělal. 

Postup odpuštění:

Já si dovoluji odpustit sám sobě. Už můžu a já si odpouštím, že jsem (to co si dáváme za vinu) a nechávám to projít. Já s láskou v sobě k sobě odpuštění přijímám, a tak to je.

2. Odpuštění lidem, kteří nám ublížili, je cestou, jak se zbavit negativních emocí a umožnit vstup lásky a radosti do našeho života. Je to nejúčinnější způsob, jak rychle zlepšit naše vztahy s okolím. Někdy potřebujeme odpustit nejen lidem, ale i Bohu (např. nevyslyšel moje modlitby), vesmíru a osudu (vše, co mu dáváme za vinu) atd. Odpustit musíme i lidem, kteří ublížili někomu, koho máme rádi a nás se to vnitřně dotklo. (Například lékaři, který zanedbal léčbu blízké osoby a ta zemřela nebo má vážné následky). Odpuštění je účinné jen, když zcela a bezpodmínečně odpustíme vše a všem, kteří se proti nám provinili, ať vědomě či nevědomě. Při odpuštění intenzivně myslíme na toho, komu chceme odpustit a také na důvod nebo situaci, kterou mu odpouštíme.

Postup odpuštění:

Já si dovoluji odpustit (jméno). Už můžu a já mu odpouštím všechno, čím mi ublížil (a) v tomto životě, i ve všech minulých životech.  (12x opakovat)

Já už můžu a odpouštím (jméno), že mi (jmenovat konkrétní důvod).

Na konec provedeme kontrolu. Představíme si před sebou člověka, kterému děláme odpuštění a přejeme mu lásku a štěstí. Pokud to dokážeme a máme dobrý nebo neutrální pocit, je odpuštění HOTOVO, jinak musíme odpuštění opakovat.

3. Poprosit o odpuštění musíme i lidi, kterým jsme ublížili my, pokud vidíme nebo cítíme, že se jich něco hodně dotklo. My sami totiž můžeme slovy nebo naším chováním ublížit druhým lidem, a způsobit tak rány v jejich duši, které se pak těžko hojí. Tyto rány pak mohou velmi narušit naše vztahy s druhými lidmi, neboť jakákoliv zranění si většinou člověk dlouho pamatuje, včetně toho, kdo mu je způsobil.

Nejsilnější formou odpuštění je samozřejmě přímý osobní kontakt s dotyčnou osobou, které se omlouváme za své chování a jednání (jež nebylo správné a mrzí nás to) a vůbec za vše, čím jsme mu (jí) ublížili v tomto životě i ve všech minulých životech a prosíme danou osobu o odpuštění. Pokud nám druhá strana nějak ublížila, tak i my ji přímo sdělujeme, že ji odpouštíme vše, čím nám ublížila a na závěr ji můžeme upřímně obejmout. Tato forma odpuštění z očí do očí je pro mnohé z nás tou nejtěžší, ke které je třeba mít hodně odvahy a síly.

Poprosit dotyčnou osobou za odpuštění můžeme i v duchu. Toto odpuštění probíhá úplně stejně. Vše cítíme a prožíváme, jako při osobním kontaktu s dotyčnou osobou. My dotyčnému člověku odpustíme, nám se uleví a při dalším kontaktu s touto osobou vůči ní vyzařujeme jinou energii. Tuto energii daný člověk vycítí a změní své chování k nám.

Postup odpuštění:

Prosím, aby mi (jméno) odpustil (a) všechno, čím jsem mu (jí) ublížil (a) v tomto a ve všech minulých životech (21x opakovat). Doporučuji udělat toto odpuštění i těm lidem, kteří nám ublížili, je to vždy vzájemné a může to mít vazbu s dávnou minulostí.

4. Na závěr požádáme o odpuštění i Stvořitele (Boha), protože usmíření s Bohem dává jistotu, že je nám všechno odpuštěno a do našeho srdce může proudit láska, klid a mír.

Postup odpuštění:

Bože (Stvořiteli) prosím Tě, odpusť mi vše, čím jsem se proti Tobě , sobě a lidem provinil(a). Děkuji Ti. Miluji Tě.

Kdo necítí, že mu je odpuštěno, usmířený být nemůže, proto doporučuji celé odpuštění zopakovat znovu. Pokud to nejde, zopakujte to za týden nebo za měsíc, někdy to chce více času. Důležité je to opakovat tak dlouho, dokud necítíte uvnitř lásku, klid a mír. Teprve pak je odpuštění hotové a my jsme usmířeni se svou minulostí i se sebou samými.

Odpuštění může být někdy zdlouhavý proces, když totiž odpustíme sobě nebo někomu druhému nějakou konkrétní věc, tak se vzápětí může objevit nějaká další situace, či pocit viny, kterou musíme odpustit sobě nebo druhým. Odpuštění, stejně jako negativní emoce mohou být uloženy v různých vrstvách, a proto je možné, že se budou objevovat postupně nové pocity viny, o kterých jsme do teď ani neměli tušení, nebo jsme si mysleli, že už jsme je překonali. Stejně tak se nám mohou vynořovat různé situace, kdy nám někdo ublížil nebo jsme naopak my někomu ublížili. Proto je někdy nutné se znovu vrátit k jednotlivým bodům odpuštění a jednotlivé věty znovu opakovat. Nikdo z nás není dokonalý, a proto se i v budoucnosti může objevit situace, která se nás nějak dotkne, někdo nám ublíží nebo chybu uděláme my. Byla by škoda zůstávat v těchto negativních pocitech a výčitkách. Mnohem jednodušší je vrátit se k odpuštění a všem lidem i sobě odpustit. Díky odpuštění z nás spadne velká tíha, kterou si jinak neseme stále s sebou. Prosím, vydejte se na cestu odpuštění, aby se i ve Vás mohla opět naplno probudit láska 😊.

Literatura

Křivohlavý J. (2004). Pozitivní psychologie: Odpouštění, smiřování, překonávání negativních emocí, radost, naděje. Praha:  Portál.

Rasmussen, K., Stackhouse, M., Boon, S., Comstock, K. & Jones Ross, R. (2019). Meta-analytic connections between forgiveness and health: the moderating effects of forgiveness-related distinctions. Psychology & Health, 1-20.

Seligman, M. (2003). Opravdové štěstí. Praha: Ikar.

Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií: Nové přístupy, aktuální poznatky, praktické aplikace. Praha: Grada Publishing.

Tags: