Vliv výchovy na osobnost dítěte

Výchova v dětství hraje klíčovou roli v utváření osobnosti dítěte. Základní kameny osobnosti se pokládají právě v raném dětství, kdy dochází k nejintenzivnějšímu učení a vstřebávání vzorců chování a myšlení, které ovlivňují celý další život. Děti se učí především nápodobou, a to zejména od svých rodičů. Napodobují ale i chování a postoje dalších blízkých osob, kamarádů a mediálních hrdinů, kteří je osloví. Proto je důležité, aby se dítě setkávalo s pozitivními vzory chování a myšlení, které mu pomohou rozvíjet se v harmonickou a zodpovědnou osobnost. Láskyplná a stabilní rodinná atmosféra je pro zdravý vývoj dítěte nezbytná. Rodiče a pedagogové by se měli zaměřit na podporu silných stránek dítěte a budování jeho sebevědomí. Měli by mu také vést k respektu k sobě samému i k druhým a učit ho řešit problémy konstruktivním způsobem.

Na vývoj a utváření osobnosti dítěte má mimořádný vliv úplnost rodiny a osobnost členů rodiny, rodičů a nejbližších lidí, s nimiž dítě žije. Dalším faktorem, který má velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte je postavení dítěte uvnitř rodiny,  jeho  role a pozice mezi sourozenci i ostatními členy rodiny. Pořadí, které člověk zaujímá mezi sourozenci, může mít vliv na úspěšnost či neúspěšnost jeho vztahů v manželství.

Nejzávažnější situace ve vývoji osobnosti nastává, když v rodině chybí matka. Ztráta matky zvyšuje pravděpodobnost, že se u dítěte rozvine nějaká duševní porucha. Vztah mezi matkou a dítětem se v průběhu let postupně vyvíjí, přesto se první velmi důležitý okamžik odehrává již v těhotenství, kdy hraje obrovskou roli, zda je dítě chtěné či nechtěné. Emoční problémy dětí mohou často souviset s pocitem nejistoty, kterou trpí jejich matka. Matka by měla být např. modelem ženskosti, vzorem lásky a něžnosti.

Když v rodině chybí otec, může mít tato okolnost vliv na abnormální vývoji osobnosti  a nezřídka vede i k poruchám chování. Otec ztělesňuje pro dítě vzor síly, autority, disciplíny, dominantního chování.

Výchovné styly v rodině a jejich vliv na dítě

Autoritářská výchova se vyznačuje nadměrným uplatňováním moci a kontroly ze strany dospělého, který od dítěte bezpodmínečně vyžaduje poslušnost, plnění příkazů a dodržování striktních pravidel. Rodič ignoruje individuální potřeby a pocity dítěte a často ho kritizuje a hodnotí negativně. Dítě nemá prostor pro vlastní tvořivost a samostatnou aktivitu. Emoční vztah mezi rodičem a dítětem je chladný a distancovaný, s výbuchy vzteku a frustrace v případě neposlušnosti. Fyzické tresty a manipulace s cílem dosáhnout poslušnosti jsou běžnou součástí autoritářské výchovy. Negativní dopady autoritářské výchovy se u dětí často projevují v dospívání dítěte, kdy to může vést k útěkům dětí od rodiny a rozvoji rizikových forem chování.

Chování dítěte: závislé, nesamostatné, nesnaživé, nešťastné, uzavřené, chlapci mívají sklon k agresivitě (což je prostředek, jak si vyrovnávat potlačenou méněcennost), častý je sklon k sociální izolaci, chybí u něj spontánní chování.

Volná výchova, kde je dítě vnímáno jako zcela samostatná osobnost a je ponecháno samo sobě na své cestě životem. Dítěti nejsou stanovovány hranice ani ve chvílích, kdy je třeba, aby bylo usměrněno, rodič se vyhýbá požadavkům na trestání dítěte. Rodiče se orientují pouze na vytváření optimálních podmínek pro vývoj a na „nezasahování“ do potenciálního vývoje dítěte. Tento styl výchovy podporuje kreativitu, svobodu a tvorbu.

Chování dítěte: citově rozladěné, nezralé, neovládá své pocity, dělá si, co chce, často je nespolehlivé, chybí mu pocit zodpovědnosti, neohleduplnost k druhým, prosazování jen vlastních přání. Zvýrazněné ego vede ke konfliktu s pravidly práce ve škole a později i v zaměstnání.

Demokratická výchova je výchova, která vyjadřuje snahu o harmonii mezi nároky, požadavky a svobodou ve výchově. Podporuje zdravou autoritu ve výchově; charakteristická pro tento styl výchovy je důslednost, pevné vedení, pružnost, otevřená komunikace a spolupráce. Děti mají dostatečný prostor pro rozvíjení své tvořivosti, učí se zodpovědnosti.

Chování dítěte: spolupracující, přátelské, nezávislé, sebeprosazující, sebevědomé, usilující o nejlepší výkon.

Ochranářská výchova je styl výchovy je zaměřen na přílišnou ochranu dítěte, což může mít několik důsledků:

1. Rozmazlování: Rodiče se snaží chránit dítě před nepříjemnostmi a konflikty, což může vést k nadměrnému rozmazlování. Děti se tak mohou cítit oprávněné ke všemu a nemusí se učit řešit problémy.

2. Nedostatek odpovědnosti: Děti, které jsou příliš chráněny, nemusí přebírat odpovědnost za své činy. Nedostatek povinností a omezení může brzdit jejich osobní rozvoj.

3. Nadměrná svoboda: I když mají děti až příliš volnosti, mohou jim chybět dovednosti na řešení situací a zvládání povinností.

Výsledkem této výchovy je závislost dítěte na rodičích, poslušnost, malá tvořivost, nerozhodnost, nesamostatnost a nízká sebedůvěra, emoční labilita a malá sebejistota.

Zanedbávající výchova se vyznačuje pasivním a lhostejným přístupem rodičů k dítěti. Na dítě jsou kladeny minimální požadavky, rodiče se nezajímají o jeho rozvoj a chybí v ní cíl, zodpovědnost a důslednost. Jde o vztah bez citových projevů, někdy dokonce rodiče dítě odmítají. Tento přístup může vést k zahálčivému způsobu života u dítěte. Vyrůstat v rodině, která selhává ve svých základních funkcích, může mít hluboký dopad na vývoj celé jeho osobnosti a na jeho fyzické i psychické zdraví.

Chování dítěte: náladové, neumí oboustranně komunikovat, je citově zraněné, nesmělé, stažené do sebe, nemá dostatek sebevědomí.

V dětství, zvláště v tom nejranějším období, je důležité, abychom byli bezvýhradně přijímáni. Tato podpora nám umožňuje vybudovat lásku k sobě samým. Když prožíváme normální dětství s tímto pozitivním přístupem, můžeme získat zdravou sebelásku, která nás nerozhodí jakýmkoli odmítnutím od okolí.

Hysterici jsou jedinci, kteří v dětství zažili nepřiměřené urážky a odmítnutí ze strany rodičů, a nedostatečně jim byla věnována pozornost. Pro hysterika se každý náznak odmítnutí nebo negativní reakce stává tragédií, což odráží jejich nízkou sebeúctu. Často se snaží získat pozornost za každou cenu, a to i tím, že se prezentují jako zranitelní nebo „oběti“. Jejich chování se mění podle toho, co nejvíce upoutá pozornost, a často se snaží získat prospěch z dané situace. Tato zkušenost může vést k tomu, že se naučí dobře manipulovat a ovládat druhé.

Člověk narcista trpěl v dětství také odmítáním ze strany rodičů, ale rozdíl je v tom, jak se s tím vyrovnává. Stejně jako hysterici se snaží vzbudit pocit, že jsou silní a spokojení se sebou. Narcista touží být obdivován především pro svou moc a inteligenci. Má potřebu ostatní shazovat a stále si dokazovat, že je „nejlepší“. Negativní vliv výchovy lze změnit, ale je třeba mít vůli změnit zakořeněné vzory chování.